Na otázku většiny lidí, proč jedu do Peru, byla má odpověď “Jedu domů.” Cítila jsem to tak. Opravdový význam mých slov mi ale došel až ke konci mého pobytu u šamanů. Pobyt s nimi byl pro mě dosavadně tím největším krokem směrem ke mně, do mé duše, tedy domů.

Říká se, že “je život před Peru, a život po Peru”. V mém případě tomu tak bylo a je. V Peru jedna část mě „zemřela“. Byla to ta část mě, která žila v nevědomosti zapomenuté pravdy, na jejímž základě si postavila život. I přes těžké chvíle, které jsem prožila na cestě svým podvědomím, bylo zároveň velmi osvobozující vidět celou pravdu, a prožít tak hlubokou lásku, soucit a úctu ke mně samotné. Vše najednou začalo dávat smysl.

Život vnímám jako proces znovuobjevování sebe sama, mých skrytých pravd a odpovědí. Je to proces, při kterém postupně odhazujete nefunkční vzorce chování, myšlení, přesvědčení, které jste na sebe v průběhu života nabalili.

Pravdu o každém z nás má pro nás všechny Bůh připravenou. V moudrých knihách se píše “povolaných je mnoho, ale vyvolených málo”. Vyvolené vnímám jako ty, kteří mají odvahu projít tmou, aby objevili světlo. Jejich touha po pravdě a po opravdovém životě je větší, než jejich strach a život v komfortní zóně.

 

Veronika TicháVeronika TicháVeronika Tichá

 

Nerozumíte někdy tomu, proč se cítíte, jak se cítíte?
Nedaří se vám udržet si dlouhodobý pocit štěstí a lásky?

Dnešní způsob života tlumí vnímání naší intuice. Žijeme kvůli tomu život v neporozumění nejen vůči ostatním, ale především vůči sobě, svým emocím, svému chování a reakcím. Nepochopení nás samotných pak vyvolává stud a následně podrážděnost a agresi. Rozumět ostatním můžeme jen do té míry, do jaké rozumíme sami sobě. Milovat ostatní můžeme jen do té míry, do jaké milujeme sami sebe. Proto je jen na vás, do jaké míry chcete porozumět a milovat. Já chci porozumět a milovat hodně.

Prožívání nepříjemných emocí, jako je např. strach, úzkost a deprese, nás vede k tzv. útěkům - k přejídání, pití alkoholu, drogám, lékům, antidepresivům, sexu, přehnanému nakupování, přehnané péči o fyzický vzhled, setrvávání v tzv. toxických vztazích a k mnoha dalším návykům, díky kterým utíkáme kromě reality také od emocí, jimž je pro nás složité čelit.

Pravdou ale je, že když porozumíme vlastním emocím a známe jejich kořen, dokážeme je změnit. Jakou cestu si zvolíte vy k objevení Vaší pravdy, je na Vás. Já zvolila mnoho cest, a jednou z těch posledních byly šamanské ceremonie uprostřed amazonské džungle v Peru.

Tím, že si dovolíme emoce prožít, jim sebereme moc, kterou nad námi získávají pokaždé, když jim ve strachu podlehneme, a zvolíme jakoukoliv formu útěku (jídlo, alkohol, drogy, léky, sex atd.). Tuto moc či sílu pak obratem získáme my. A když nad námi tyto negativní emoce přestanou mít moc, uvolní se v nás místo na pozitivní emoce - lásku, radost a klid. Věřím, že moudrost je záležitostí volby - schopnost vzdát se těch malých pokušení pro vyšší záměr.

Pravda pro mne byla vždy nade vše. Abych svou pravdu našla, byla jsem ochotna se na určité období svého života vzdát svého komfortu, volného času, partnerských vztahů, a všeho co by mne odvádělo ode mě samotné. Bylo to období, kdy vše, co jsem doposud zažila, do sebe začalo zapadat. Věděla jsem, že ten okamžik nesmím minout. A abych tu skládanku složila, musela jsem si nastavit své osobní hranice a priority, a postavit sebe samu nekompromisně na první místo. Hloubka lásky, pochopení a úcty, kterou jsem k sobě začala cítit, rostla s každou na sobě odvedenou prací.

Věřím, že abych mohla být dobrým člověkem, dcerou, sestrou, ženou, partnerkou, maminkou, kamarádkou, přítelkyní, koučkou, musím rozumět nejprve sama sobě. Je zodpovědností každého z nás, abychom si ve svém životě uklidili, a zjistili, kdo jsme. Abychom zpracovali emoce, které jinak zatěžují a ohrožují naše vztahy, a kterými nevědomě ubližujeme lidem, které milujeme, a co víc, které ve formě energií předáváme našim dětem, které se s nimi pak musí potýkat ve svém životě. Své děti milujeme jen do té míry, do jaké milujeme sami sebe.

 

Veronika TicháVeronika TicháVeronika Tichá

 

Patříte k těm, kdo musí nejdřív něco zažít, aby uvěřili? Čekáte pak celý život na zázrak, který nepřichází?
Nebo spíše k těm, kdo věří, aniž by museli nejdřív cokoli zažít? K těm, kteří díky víře v něco opravdového  zažívají nekonečný pocit lásky a radosti ze života?

Věřit v něco, co nevidím, neslyším a co jsem ještě ani nezažila, vyžaduje velkou dávku odvahy a velkou touhu po životě. To, že naše duše byla vybrána a seslána na zem, aby zde žila v našem těle, byl velký dar každému z nás.

Také byste chtěli, aby dárek, který někomu vlastnoručně s láskou vyrobíte, skončil někde v rohu schovaný, zaprášený a zcela nevyužitý? Jak byste se cítili, kdybyste přišli k příteli na návštěvu a viděli váš dárek, jak leží v zuboženém stavu v rohu místnosti? Jaký by byl váš pocit?

A co naopak? Co byste cítili, když byste viděli, jak váš přítel každý den s láskou a úctou dárek používá, stará se o něj a hýčká ho? To, co byste cítili Vy, cítí i Bůh pokaždé, když se podívá na to, jak nakládáte s darem, tedy s životem, kterým vás obdaroval. Jak tedy vy pečujete o to nejcennější, co jste dostali - o váš život?

 

Veronika TicháVeronika TicháVeronika Tichá

 

Proč se bojíme změny?

Naše ego se bojí změny a ztrát, které s sebou tyto změny přinášejí. Ego se bojí jistého rozpadu naší osobnosti, ke kterému může částečně docházet při hlubší práci s naším podvědomím. Nikdo se nechce dívat, a už vůbec ne prožívat, jak se mu jeho “hrad”, který si celý život stavěl, rozpadá na tisíce kousků. Ale jak jinak chcete postavit nové, když nezbouráte staré?

Tím, že nechceme zbourat svůj hrad, si nedovolíme věřit, že věci mohou být i jinak. Život nám tak nahrává stále stejné situace, a posílá do života stejné typy lidí, kteří nám potvrzují naši vnitřní realitu, vnitřní přesvědčení (egem potlačená pravda našeho podvědomí), která vytvářejí naši vnější realitu, náš život.

Často se uvádí, že z celé naší mysli (ze 100%), je pouze 5% našeho chování vědomých. Vědomá mysl také zahrnuje naše "ego vědomí" - to, jak se vidíme a vnímáme, naši osobní identitu, národnost, vyznání, naše "pravdy" apod. Z toho plyne, že 95% našeho chování a reakcí je nevědomých.

Těchto 95% zahrnuje nejen fyziologické procesy a biologické fungování, ale i tělově/emoční paměť a “vytěsněné” obsahy, které byly v průběhu našeho vývoje pro vědomí neintegrovatelné, jakož i doposud nerozvinuté potenciály.

V průběhu šamanských ceremonií (nebo jiné hlubší sebeléčivé práce) se můžeme setkat právě více s onou ponořenou částí ledovce vědomí, tedy s naším hlubokým podvědomím, které skrývá náš potenciál, odpovědi na naše pocity, chování, zapomenuté či potlačené vzpomínky a neprožité emoční reakce, které nás na nevědomé úrovni stále ovládají, a na jejichž základě stavíme nevědomě svůj život (a to i na fyziologické rovině).

Podvědomí (= tělo a jeho energie) žije pouze v přítomnosti, ale kóduje v sobě prožitou minulost. Je nelineární, což znamená, že když se nám něco přihodilo před 5 nebo 25 lety, a my si to už dnes ani nemusíme pamatovat, naše tělo to bude prožívat, jako kdyby se to dělo právě teď, v přítomnosti, a najde si náhradní způsob jak znovu sehrát, co na nevědomé rovině energeticky nese.

Tělo vždy mluví za nás. Nejen práce se šamany, ale i jakákoliv jiná forma hlubšího seberozvoje, kterou si svobodně zvolíme, posílí naši intuici, sebereflexi, otevře naše podvědomí a ukáže nám to, kým opravdu jsme. Pomůže nám pochopit naše emoce, vzorce chování a myšlení, a zároveň nám pomůže uvolnit místo pro vytvoření nových možností pozitivního vývoje a lepšího spojení se sebou.

Veronika